Mála úvaha o frustraci

Bylo mnoho chvil, které jsem trávil při přípravách webu přemýšlením nad tím, jak to všechno dopadne. A co bych měl říkat, první komentáře na trati jsem otevíral málem s bušícím srdcem. A jak pomalu přibývaly ty pozitivní ohlasy, narůstala má radost (a nejen má samozřejmě). Ovšem, jak to bývá, všechny pozitivní nejsou. V tu chvíli se mi v hlavě urodil plán napsat takové malé zamyšlení nad frustrací. Berte to jako mé, dejme tomu, pokání.

Když jsem četl komentáře k BD rally jako hodnotnou zpětnou vazbu na naší práci, u většiny těch kritických jsem se upřímně smál. Pozor, nemám na mysli ironický smích na adresu stěžovatele. V žádném případě. Myslím prostě upřímný smích nad situací, do které se chudák závodník dostane. Dnes jsem se pozastavil nad rozhovory, které ve stopkách dal novinářům jeden velmi unavený pilot po svém odstoupení a úplně jsem si vzpomněl na to, jak jsem já sám reagoval na FUSION rally v TR 2011. Dodnes se za ně stydím ( byť jim teď vlastně dělám reklamu) a mnohokráte jsem uvažoval nad tím, že bych je nechal třeba vymazat. : ))))

Má frustrace na loňské FUSION, co pramenila z mé absolutní neznalosti SNOW FRANCE módu, neměla hranic. To bylo něco hrozného. Dodnes si pamatuji, jak jsem absolvoval s rozmláceným autem mnoho kilometrů a nebyl schopen za žádné situace svou jízdu zlepšit. Co s tím? Měl jsem 100 chutí hru vypnout, co vypnout - já měl takový vztek, že jsem RBR málem odinstaloval. Ale nemohl jsem to udělat,  byl jsem nominován a můj postup by byla rána pod pás. Takže jsem se doslova vytříštil do komentářů - komentářů, které jakoby nepatřili snad ani mě.

Tímto se chci, po více než roce, omluvit pořadatelům loňské FUSION, že ač mé komentáře tak rozhodně nepůsobily, jejich rally se mi vlastně líbila.

A zároveň všem, co neudrží nervy, říct "závodníci, já vám fakt rozumím".

HODNĚ ZDARU!